26.2.2016

Ahoj,

i tento pátek jsme se sešli v poměrně hojném počtu a zvládli jsme spoustu věcí!

S nejmenšími jsme se hned v úvodu naučili novou básničku na uvítanou, se kterou se teď budeme moci pokaždé přivítat:

Dobrý den, dobrý den,

dneska máme krásný den.

Ručičkama zatleskáme,

nožičkama zadupáme,

dobrý den, dobrý den,

dneska zlobit nebudem.

Také jsme si zopakovali, jak to bylo s tím mlýnským kolem nebo jak tluče bubeníček na buben. Když už jsme měli v ruce dřívka, zazpívali jsme si, a doprovázeli se k tomu na dřívka, novou písničku Neťukej, neťukej. A protože to dětem moc šlo, naučili jsme se ještě jednu písničku, Travička zelená. Naši půlhodinku jsme zakončili hrou Čáp ztratil čepičku, při níž si děti zopakovaly všechny barvičky.

S předškoláky jsme navázali tam, kde jsme skončili minule. Zapátrali jsme v paměti a předváděli jsme všechny dopravní prostředky, na které jsme si jen vzpomněli. V souvislosti s nimi jsme se naučili novou básničku o dopravních prostředcích, na které jsme rovněž trénovali správnou výslovnost. Druhou věcí, kterou jsme z minula zopakovali, byly geometrické tvary. Tentokrát však v těžší verzi, u které se muselo maličko víc přemýšlet. Děti dostaly pracovní list, který obsahoval řady geometrických tvarů. Každá řádka však byla jiná co do počtu i typu tvarů a děti musely přemýšlet, jak by ji správně doplnily. S další aktivitou jsme se vrátili na koberec. Povídali jsme si o tom, co je to louka, kde ji můžeme najít, co na ní všechno roste, kdo se na ní chodí pást. Tím jsme se naladili na společnou, luční notu, a naučili jsme se písničku Na tý louce zelený. Nejen, že jsme ji zpívali, postupně jsme slova nahrazovali také pohybem. Po písničce jsme ještě chvíli zůstali na louce u lesa a zavzpomínali, jak že to bylo s tou Červenou Karkulkou. Když se nám podařilo dát dohromady děj, zkusili jsme si pohádku na samotný závěr hodiny zahrát.

Školáci rovněž začali s básničkou o dopravních prostředcích, ti ji ovšem již znali z minulé hodiny. Jen co jsme si jí připomněli, dostali úkol: pořádně se na jednotlivá slova podívat, a zakroužkovat všechny měkké slabiky. Pro jistotu jsme si připomněli, jaké to vlastně jsou a čím se vyznačují, a už se děti pustily do práce. Chvíli jsme na nich trénovali výslovnost, měkčení hlásek a také jejich délku. Po té jsme si rozdali pracovní list, v němž jsme se dál zabývali měkkými hláskami. Z řady slov měly děti vybrat nejprve ta, která obsahují slabiku ni/ní, pak jinou barvou vyznačit ti/tí a na závěr vypsat slova, ve kterých nalezly di/dí. Na pracovním listu bylo ještě jedno cvičení, v němž byla slova s vynechanou měkkou slabikou,kterou měly děti správně doplnit. Tento úkol jsme si ale zadali jako domácí. Abychom neseděli dlouho u stolu, sedli jsme si do kroužku na koberec, a společně četli obrázkovou pohádku O Budulínkovi. Každý tak dostal dost prostoru k mluvení. Na závěr každý dostal text písničky Na tý louce zelený, aby si ji mohl v klidu doma přečíst a my si ji mohly společně zazpívat příští týden.

Maruška

19.2.2016

Ahoj!

V pátek jsem poprvé měla možnost setkat se s dětmi z české školy. Nevím, kdo byl víc nervózní, zda já nebo děti, ale společně jsme to zvládli. A co že jsme to všechno dělali?

S nejmenšími dětmi jsme si zopakovali některé známé písničky. Zatančili jsme si Kolo, kolo mlýnský a také Pásla ovečky.  Rovněž jsme se snažili rozpoznávat rozličná zvířátka, zkoušeli jsme si, jak se pohybují i jaké vydávají zvuky.  V závěru jsme si vzali ozvučná dřívka a zkoušeli jsme na ně společně vyťukávat různý rytmus i hlasitost. Na samotný závěr jsme se jimi doprovázeli k písničce Tluče bubeníček.

S předškoláky jsme se po úvodní seznamovací hře zaměřili na téma Dopravní prostředky.

Začali jsme krátkou aktivitou, při níž si děti měly vzít jeden lísteček, který jsem před tím položila na koberec, posadit se s ním zpátky do kroužku a promyslet si, co je na něj nakreslené. Každý pak postupně představil svůj obrázek ostatním. Na některých byly dopravní prostředky (vlak, auto, kolo), na jiných cesta/ prostředí, kudy se pohybují (silnice, obloha, voda). Nyní jsem se zeptala dětí, zda by přišly na to,co všechny ty kartičky spojuje. Chvíli jsme společně přemýšleli nahlas, až se nám podařilo vyvodit, že jsou to všechno právě dopravní prostředky. Další mou otázkou bylo, zda si děti všimly, že vždy dvě a dvě kartičky mají něco společného. Všichni se teď postavili a hledali svou dvojici (auto-silnice, loď-voda), navzájem si pak zkontrolovali správnost.

Pro další činnosti jsme se posadili ke stolu. Každý dostal pracovní list, na kterém bylo šest dopravních prostředků, ale ouha! Všechny byly nakreslené jen z poloviny. Všechny jsme si společně pojmenovali a každý si posléze jeden vybral, ten vystřihl, nalepil na prázdný papír, dokreslil zbytek,vybarvil si jej a také napsal, jak se ten který dopravní prostředek jmenuje. Ti nejrychlejší si domalovali i okolní prostředí.

Další pracovní list obsahoval sérii uvolňovacích cviků: děti zakreslovaly dráhu letadla, auta, lodi a vlaku.

Poslední pracovní list, který jsme společně stihli, byl za měřený na rozpoznávání geometrických tvarů (čtverec, kruh, obdélník a trojúhelník) a opakování barviček. Opět v něm byly zakresleny dopravní prostředky, ovšem tentokráte sestavené z geometrických tvarů. Postupně jsem vyvolávala tvar a barvu, jakou má být vybarven a děti pracovali podle pokynů. Ti nejrychlejší si na samotný závěr zkusili sami navrhnout nějakou jinou věc složenou z geometrických tvarů.

I školáci se věnovali tématu dopravní prostředky. Po úvodním seznámení jsem děti vyzvala, aby mi pověděly, zda tuší, co jsou to „dopravní prostředky“, co se za tímto souslovím skrývá. Nikdo přesně nevěděl, tak jsme na chvilku zavřeli oči a zkusili si představit, co se nám vybaví, když se ono sousloví zopakuje. Někomu se vybavila barva, jinému činnost, jen jedenkrát jsme to skoro uhádli. Napověděla jsem dětem zvukem a pohybem vlaku. Kdo už teď tušil, předvedl svým pohybem vlastní dopravní prostředek. Společně jsme jich tak vymysleli rovnou několik. Všechny jsme postupně napsali na tabuli, ostatní děti vždy kontrolovali správnost toho, kdo právě psal.

Chvilku jsme si povídali o tom, kdo naposledy čím cestoval, kam a co zajímavého na cestě viděl či zažil, až jsme se přesunuli je stolu.

Tam už na děti čekal pracovní list. V prvním cvičení děti měly přečíst věty a mezi jednotlivými slovy najít různé dopravní prostředky, např. Jirko, lopatu nech ležet. To se podařilo úplně všem. V druhém cvičení nám šotek rozházel u slovíček písmenka. Děti tak měly písmenka přeskládat tak, aby zase dostaly název dopravních prostředků. Tady už to bylo složitější. Kdo si nevěděl rady, mohl se jít poradit s tabulí, kde všechny slovíčka byla správně napsaná. Porovnáním písmenek v jednotlivých slovech už na to přišel opravdu každý.

Čas se nám pomaličku chýlil ke konci, a tak jsem se přesunuli ještě naposledy společně k tabuli, kde byla připravená básnička:

Auta jezdí po silnici,

vlak musí mít kolejnici,

letadlo si vzduchem létá,

doletí na konec světa,

a po vodě lodě plují,

tím vším lidé dnes cestují.

Každý si ji přečetl potichu, pak nahlas a pak jsme ji říkali společně. Když jsme si ověřili, že všichni všemu rozumí, vzali jsme si ozvučná dřívka a zkusili jsme si vyťukávat jednotlivé slabiky. Dětem to moc šlo. Na závěr jsme si zkusili básničku ještě jednou říci a předvést si ji a už byl čas jít domů.