Thursday 17 November 2016

Konference

 Prosím poslechněte si hlasy krajanských učitelek, které navštívily 5. -6.11 Konferenci Českých a Slovenských škol v Austrálii a na Novém Zélandu konanou tentokrát v Sydney. 

http://www.sbs.com.au/yourlanguage/czech/en/content/czech-and-slovak-schools-australia

Záznamy z prezentací jsou na YouTube kanálu školy. ( jestli nejsou tak budou :)

Naše děti, Nadia, Pepi a Anička měly možnost se něco naučit v rámci České školy v Sydney.
Zde jsou fotky ze třídy a paní učitelky s našimi dětmi. Moc děkujeme!!!







Sunday 9 October 2016

Založení ČSR program 30.10 v neděli odpoledne

Účet se prosím doma každý den tam to není trapné vystoupení. Děkuji!!! 

Zkusíme všechny děti dohromady My jsme žáci 3.B https://youtu.be/JrqbL1WKRRI s doprovodem Emilky. Jestli nám to nepůjde zůstaneme jen u těchto písniček:

Nejmladší
děti zpívají písničku HLAVA RAMENA KOLENA PALCE pod vedením Šárky
video zde
https://youtu.be/qjMYm5lSOaI možná piano doprovod 

Předškoláci: Anika Anička, Zoe, Nadia, Analise, Isabelka a ostatní holčičky ve věku 4-6 které chtějí vystoupit. Jednobarevné oblečení ( zmrlinová příchuť ) zpívají a tančí celou písničku TŘI KOPEČKY
Za doprovodu CD a obrázků zmrzliny...

Školáci: písnička VLTAVA holky zpívají první sloku písničky a všechny děti zpívají refrén dvakrát

za doprovodu CD a obrázků Prahy...

Friday 22 July 2016

Nové tváře učitelek, maminky dětem..

Děkujeme všem, kteří se podíleli na psaní a přípavě tohoto blogu. Bohužel se dostáváme k tomu, že není možné zapisovat dopodrobna každou hodinu, protože v současné době s výukou pomáhají dvě maminky, Šárka a Marcela.
Šárka převzala nejmladší skupinu a vede ji moc pěkně.
Marcela zase tu nejstarší skupinu dětí a vede ji moc pěkně.

Budeme nadále zveřejňovat fotografie a záznamy z různých akcí. 

Děkuji mnohokrát za jejich čas a odevzdání.

Bětka  

Wednesday 25 May 2016

20. 5. a něco málo z nedělní přednášky

Naše poslední vyučovací hodina! Fňuk!
Sice se ještě s dětmi a rodiči uvidíme, na maškarním, ale stejně mi to přišlo takové smutné. Nicméně - práce na nás čekalo dost!

S nejmenšími jsme oprášili básničky, na které v minulých hodinách pro samé zpívání nezbyl čas: Dobrý den, Kutálí se brambora, Foukej, foukej větříčku a také tyto:

Umím běhat,
umím stát,
na hlavu si ruce dát.
Umím chodit pomaličku,
umím si hrát na žabičku,
umím chodit jako rak.
Věřte mi to, je to tak!

Skáče, skáče žabička,
okolo malého rybníčka.
Rozhlíží se kolem sebe,
kde je asi modré nebe?
Nebe není pro žabičky,
ty si skočí do vodičky.

Ještě jsme si díky básničce prozkoušeli, jestli jsme nezapomněli barvičky:
Duhu všichni dobře známe,
obloučky si k sobě dáme,
barevné je uděláme:
(děti se nyní střídají a říkají nejrůznější barvy)
A hned krásnou duhu máme!

Všechny básničky jsme doprovázeli nejrůznějšími pohyby: skoky, chozením, vrtěním rukama i hlavou atd. Pak jsme si sedli do kroužku a napsali jsme známý dopis tetě: Milá teto. Tečka. Posílám ti křečka. Tečka...
Když už jsme seděli v kroužku, tak jsme si zazpívali naší asi nejoblíbenější: Když jsi kamarád. Následovala jí srandovní píseň Hoky koky, při které jsme vrtěli rukama, nohama, hlavou i našimi zadečky.
Na samý závěr jsme si zazpívali pár písniček na přání plus jednu novou: 3 čuníky od Jaromíra Nohavici.
Byla to parádní poslední hodina, přišlo hodně dětí, které se aktivně účastnily všech pohybových aktivit i zpívání. A velký dík patří za uplynulé tři měsíce i maminkám, které dětem více než zdárně sekundovaly. Nebo to bylo naopak...? :-)

S předškoláky(resp. s předškolačkami, dnes to byl holčičí dýchánek) jsme začaly na tvořivé notě. Nejprve jsme se učily obkreslovat obrysy na kousky použitého papíru, abychom se této technice vůbec naučily (ruka, guma atd.) Pak jsme si z role papíru ustřihly pořádně velký kus pro každého a obkreslily se na ten papír navzájem. A tím jsme získaly výchozí materiál pro další tvorbu. Vždycky jsme si pak ukázaly, kde na tom obrysu máme oči, uši, srdce a další části těla. Do těch míst pak každá malovala obrázek podle sebe: na místo očí namaluj, na co se ráda díváš, na místo uší namaluj, co ráda slyšíš. Srdce, koho máš ráda, bříško, co rád jíš a nohy, kam ráda chodíš. Během tvoření jsme si o jednotlivých obrázcích nic neříkaly, to až posléze. Každá se představila ostatním. My jsme tedy nejprve zkusily uhádnout, co má Naděnka, Zoe, Isabelka nebo Ema ráda, a holky samy nám k tomu pak podaly podrobnější komentář. Byl to pěkný způsob, jak o sobě zjistit trochu víc.

Ve druhé části jsme se učily třídit jednotlivá podstatná jména, tedy názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů podle rodu. Bylo to docela náročné takovouto abstraktní kategorii holkám vysvětlit, ale pomohly nám k tomu obrázky a názorné ukázky. Připravila jsem sadu asi 60 obrázků, které jsme postupně rozdělovaly do tří sloupečků: ten, ta, to. Děvčata brala postupně obrázek za obrázkem, vždycky řekla, co na obrázku je a jestli je to ta kočka nebo ten kočka, případně to kočka. Ukázalo se, že některé mají poměrně vytříbený jazykový cit. Dokonce se snažily i vytvářet si v průběhu určování svá pravidla, podle čeho slova třídit. Například si holky všimly, že slova končící na -a většinou řadíme pod rod ženský. Šikulky. Ještě jsme se pokoušely společně vytvářet krátké věty s několika slovy a na závěr si zahrály pár her.

Školáci to dnes měli náročné. Na Bětčino přání jsem si pro ně připravila shrnující tabulky a povídání o slovních druzích, pádových otázkách a rovněž rodech, které mají následně vliv na koncovky sloves v příčestí minulém ve shodě přísudku s podmětem. Přes velkou náročnost učiva a vůbec jeho množství se nám podařilo se jím "prokousat", přičemž důraz byl kladen právě na rody, jako tomu bylo u předškoláků. Pracovali jsme obdobnými metodami, každý dostal ode mě handout s vysvětlením, přehlednými tabulkami a doplňkovými cvičeními, z nichž jsme vždycky část udělali společně a část byla ponechána k domácímu procvičování.

Toť vše, přátelé. Ještě nás v neděli čekala "přednáška" Jak na Slabikář, jak pracovat s dětmi, tipy a rady na různá cvičení, metody a formy práce s dětmi. Nakonec trvala dobrou hodinu a půl a Bětka jí celou nahrávala na telefon, kdyby si ji někdo z nepřítomných chtěl dodatečně pustit. Nicméně stále platí, že v případě jakéhokoli dotazu se na mě neváhejte kdykoli obrátit, ráda pomohu, s čím budu moci.

Maruška

Sunday 15 May 2016

13. 5.

Byl tu sice pátek 13., ale žádné pohromy se nekonaly. Ba co víc - slavilo se!
S nejmenšími dětmi jsme si zahráli a zazpívali naše oblíbené písničky. Postupem času i ti největší zlobilové přestávají zlobit, když se ozvou první tóny písničky "Když jsi kamarád", bedlivě se soustředí na všechny pohyby rukama při písničce "Máma mi dala korunu", mají-li utíkat před kocourem nebo naopak znovu stavět pec a pást ovečky. A to je jen zlomek toho, co pokaždé zpíváme. Nezapomínáme ani na básničky, dnes jsme se učili tu o té veliké bramboře a závoře.

S předškoláky jsme pracovali na projektu "moje město". Nejprve jsme si povídali o tom, kde že to bydlí, jak se jim v Adelaide líbí, jaké budovy a místa si vybavují, kam rádi chodí a co se v těch místech dá dělat. Zkoušeli jsme si vzpomenout na různá další místa, která lze ve městech najít, jako jsou školy, parky, hřiště, kostely nebo nemocnice. Pomáhaly nám k tomu i obrázkové karty. Následně jsme se rozdělili do skupin. Každá dostala velký kus papíru a výtvarné potřeby. Úkolem bylo namalovat město, ve kterém by sami chtěli bydlet. Vznikla krásná umělecká díla s městy, v nichž nechyběly plavecké bazény, prolézačky, nádraží, také zvířata, ale i silnice, rybníky a mosty. Každá skupina pak své město představila ostatním, děti ukazovaly na jednotlivá místa a popisovaly, co to je, co se tam dá dělat. A pak jsme se společně přesunuli do sálu na již zmíněnou oslavu Bibiiných narozenin. Chvíli bylo neuvěřitelné ticho. To když děti měly pusy plné skvělého dortu :-)

I školáci měli pro dnešek městské téma. Zahájili jsme jej stejným povídáním, jako s předškoláky, nicméně jelikož nám oslava ubrala tolik drahocenný čas, fázi malování jsme přeskočili a vrhli se hned na pracovní list tkající se města. Prvním úkolem bylo roztřídit názvy budov a míst do tabulky na obchody, památky a ostatní místa. U každého jsme si vysvětlovali, co se v takovém místě dá dělat/ koupit, kdo tam pracuje, rozšiřovali jsme si slovní zásobu. Úkolem druhým bylo spojit povolání s místem, kde dotyčný člověk pracuje s tím, že jedno místo chybělo. To měly za úkol děti doplnit samy. Panu farářovi chyběl kostel. Posledním úkolem pak bylo doplnit činnost k jednotlivým místům, resp. vytvořit krátkou větu se sdělením, co se v kterých místech dá dělat. Vrátili jsme se tak společně o dva týdny zpět, kdy jsme se právě činnostem intenzivně věnovali.

Se všemi úkoly si školáci poradili naprosto bravurně. A jak vidno - procvičit si trochu psaní bylo jedině ku prospěchu.

Monday 9 May 2016

Den matek

V neděli jsme v klubu oslavili svátek, jehož prostřednictvím děkujeme všem maminkám za to, že tu pro nás jsou. Byl připraven výtečný oběd, po němž děti předvedly krátké vystoupení, které k této příležitosti poctivě trénovaly.
Po obědě jsme se sešli v hlavním sále. Děti začaly své pásmo písniček písní Když jsme já sloužil, kdy každé dítě mělo masku jiného zvířátka, které si mladík v oné písni svou prací vysloužil. Následovala Na tý louce zelený, píseň jíž jsme nejprve zpívali a pak i jednotlivá slova z textu názorně předváděli, např. jelena, kamizolku nebo myslivce. Po této písničce následovaly dvě písně, jež umí i naši nejmenší, a to Utíkej Káčo a Travička zelená. K těmto písním se děti doprovázely na ozvučná vajíčka. Protože hodně dětí má rádo Příběhy včelích medvídků, zazpívaly jsme dvě písničky z tohoto slavného Večerníčku. Celé vystoupení jsme zakončili pohybovou písní Slunce za hory.
Ač se to nemusí zdát, děti do toho vložily hodně úsilí a snahy. I přes nervozitu se jim vystoupení povedlo a odměnil je zasloužený potlesk.

Friday 29 April 2016

Výtvarný workshop s tematikou Karla IV.

Přijel k nám král!
A to rovnou jeden z těch nejmocnějších, jaký kdy na českém území žil a vládnul. Sám Karel IV.
Společně s dětmi jsme si, tak jako mnohé jiné děti v České republice tento rok, připomněli významné výročí pojící se k tomuto slavnému panovníkovi. Uplynulo totiž 700 let od jeho narození. U této příležitosti byla vyhlášena výtvarná soutěž, Karel IV. očima dětí, které jsme se také zúčastnili.

Sešli jsme se ve škole v 11 hodin dopoledne a celý workshop zahájili krátkým povídáním o životě a odkazu Karla IV. Ukazovali jsme si obrázky staveb, korunovačních klenotů, různé podoby Karla IV. zachycené malíři i sochaři a vyprávěli jsme si, o co všechno se za své vlády zasloužil. Také jsme si pustili několik krátkých animovaných videí z pořadu Dějiny udatného českého národa.

A už byl právě čas na to, abychom se pustili do tvoření.
Jako první jsme se zaměřili na období, v němž Karel IV. žil a v jehož duchu vznikaly i stavby, které nechal postavit: na gotiku. Jejím typickým znakem jsou pak okna zdobená lomeným obloukem, typickou stavbou pak stavby sakrální. Zkusili jsme si tedy každý vyrobit jedno gotické okno s barevnou vitráží, jaká můžeme vídat v kostelech či chrámech.

Nejprve si každý vybral tvar okna, který se mu líbil, ať už to bylo okno zdobené právě jen lomeným obloukem, či okno s dalšími architektonickými prvky, a to si tužkou předkreslil na papír. Po té jsme černě obtáhli konturu. Dále si každý vybral barvy, z nichž bude "vitráž" složena, a barevné papíry natrhal na malé kousíčky a postupně je lepil do okna. Byla to poměrně precizní práce vyžadující trpělivost, podívejte:








Druhou výtvarnou aktivitou bylo domalování portrétu Karla IV. Na velký formát, temperou. To byla vskutku výzva! Už samotná práce s temperou není vůbec jednoduchá, navíc, nejsou-li na ni děti zvyklé. O domalovávání portrétu ani nemluvě! Jenže naše děti jsou zkrátka skvělé. Nikdo se nepozastavil nad obtížností úkolu, ba naopak. Všichni se chopili svých štětců a provizorních palet a pustili se s vervou sobě vlastní do práce. Bylo kouzelné vidět, jak každé z dětí vnímá podobiznu jinak, po svém. Vzniklo nám hodně kubistických, fauvistických a pop-artových Karlů, jeden jako druhý jedinečné výtvarné dílo. Ani jednou nezaznělo, že by to byl úkol těžký nebo nezvládnutelný. Byla jsem na děti vskutku pyšná. Pojďte se kochat se mnou:












Před poslední výtvarnou aktivitou jsme si dali chviličku pauzu. Jednak na úklid, jednak na hru, která přinesla sice o maličko víc pláče než smíchu, ale i prohrávat je potřeba se naučit.
Každý správný král a královna musí mít svou královskou korunu! A tak jsme se i my pustili do její výroby. Čekalo nás spousta kreslení, stříhání, vybarvování a lepení. Nakonec před námi ale stálo na 14 urozených, ale neposedných (král Adámek se nám někam zatoulal) králů a královen.



Když jsme už všichni byli korunovaní, bylo načase seznámit se s dalšími urozenými panovníky. S tím nám pomohl Karel, který donesl loutky a představil dětem cizokrajné urozené šlechtice.



A to už byl samotný závěr celého našeho tvořivého odpoledne. Ještě přišli na řadu naši nejmenší, s kterými jsme si zatančili a zazpívali několikero písniček, po nichž už byl skutečně čas se rozloučit.

Bylo to velmi pěkné odpoledne, děkuji všem zúčastněným umělcům!

Friday 15 April 2016

15. 4.

Ahoj všem!
Týden se opět překulil a přišel čas, naučit se něčemu novému.

Nejmenších tento týden přišlo vskutku mnoho, což bylo jedině dobře, moc mě hojná účast potěšila. Skoro už klasicky jsme se protáhli básničkou "Když se tahá za šňůru", kterou už některé děti i umí zpaměti. Jako poslední pohyb v básničce je jízda na koni. Navázali jsme tedy písničkou "Já mám koně" a cválali a skákali po místnosti na koníčcích. Dnes vůbec to byla hodina velmi zpěvná a velmi pohybová. Pustila jsem do pozadí hudební doprovod, aby nám k tomu našemu zpívání a tančení hrál doprovod. A tak jsme předstírali, že "Prší, prší", nebo jsme sedali a lehali na "Travičku zelenou", zase jsme jako Káči utíkaly před kocourem, také nám "spadla pec" a poprvé jsme si dnes zazpívali písničku o "holce modrooké" nebo o tom, co všechno roste "pod naším okýnkem". Když jsme  zrovna netančili po místnosti, tak jsme vyťukávali rytmus do všeho možného i nemožného, protože to jde dětem (i maminkám, samozřejmě) snad ze všeho nejlépe. Moc děkuji právě maminkám, které se do všech tanečků zapojily s námi, byla to parádní hodina!

S předškoláky jsme začali takovou malou hříčkou. Měli za úkol rozeběhnout se po místnosti a pátrat potom,co může mít zelenou, žlutou, červenou...barvu. Taková varianta na hru Čáp ztratil čepičku.
V úkolu dalším jsme pracovali se schovanými obrázky. Každý dostal jeden obrázek, který měl pojmenovat, ovšem nebylo to jen tak! Byly to tzv. dvojité obrázky, dva obrysy věcí, které se překrývají. Děti se tak učí rozvíjet svou prostorovou představivost.

Když jsme si rozklíčovali, co který obrázek skrývá, vrhli jsme se na grafomotorická cvičení. Neustále vídám, jak děti mají špatné návyky, co se držení tužek/pastelek týče, rozhodla jsem se tedy na toto speciálně zaměřit. Čekal nás list plný čar, smyček, koleček, vlnek a jiných tvarů, na nichž si děti procvičovaly držení tužky a základy psaní. Doporučuji podívat se v papírnictví po třístěnných pastelkách a tužkách, které podporují správný úchop psací potřeby.

Od tužek jsme se dále vrhli k pastelkám. Každé dítě dostalo obrázek, vlastně půl obrázek, který bylo potřeba dokreslit a dobarvit podle vzoru. Děti si tak ozkoušely svoji pozornost a dále jsme trénovali držení tužky. I při vybarvování. Všem se podařilo šaška dokreslit podle zadání. Dobrá práce!

Na závěr jsme si zahráli v Čechách velmi oblíbenou hru "Boudičky" (někdy též zvaná "Mrkaná"), v níž se se mísí pohyb a postřeh. V kroužku stojí boudičky a před nimi jsou pejskové. Jedna z boudiček však pejska nemá, a chtěla by jej. Pejskové koukají na prázdnou boudičku, jejich boudičky s rukama za zády koukají na pejskova záda. Prázdná boudička si vybere jednoho pejska, výrazně na něj zamrká a on se pokusí nepozorovaně (a tedy rychle)od své boudičky odskočit k té druhé. Když jeho původní boudička zareaguje rychle a stihne ho plácnout přes záda, musím pejsek zůstat a role se vymění (z boudičky je pejsek a z pejska boudička). Když boudička "zaspí" a pejsek stihne odskočit k jiné, stává se prázdnou boudičkou a láká k sobě jiného pejska. To jsme se nasmáli!

Na školáky dnes čekala pestrá série úkolů. Začali jsme hrou zvanou "Šibenice", kterou jsme minule nedokončili. Procvičovali jsme si tak správnou výslovnost písmenek, což se nám hodilo hned v dalším úkolu. Každý dostal rozstříhané domino. Na jedné půlce bylo písmeno, na druhé obrázek. Co s tím, na to přišly děti záhy: najít obrázek začínající na dané písmeno. Přiložit. Na konci tak zbude písmeno, k němuž zase mají najít příslušný obrázek a tak pořád dokola, až se vyčerpají všechny dominové kartičky. Protože jsme byli jen tři, stala se z úkolu vlastně soutěž. Vyhráli všichni.

I se školáky jsme vyzkoušeli dvojité obrázky, ti jich však dostali více, a také o něco obtížnější. S některými slovy se setkali očividně prvně, ale nevadí, alespoň jsme si rozšířili slovní zásobu.

Nyní nás čekal poměrně obtížný úkol: čtení s porozuměním. V pracovním listu byl krátký text s obrázkem a úkoly pod textem. Nejprve jsme si popsali obrázek. Po té se děti vystřídaly u čtení textu a následně se pokusily vyřešit úkoly, které se k tomu textu vztahovaly. Byl tam výběr z odpovědí, doplňování slov, ale také domalování obrázku podle informací získaných z textu. Ukázalo se, že přečíst text je jedna věc, ale vědět, o čem skutečně čtu, je věc druhá. A tak se nezřídka stalo, že si děti text musely přečíst samy ještě jednou, dvakrát, než potřebné informace získaly.
To, co se mělo do textu doplňovat, také šly děti psát na tabuli, abychom procvičovali správné psaní.

A úkol závěrečný se rovněž psaní dotýkal, trénoval však i paměť. Zahráli jsme si nám již známou kimovku. Každý dostal papír s obrázky. Pojmenovali jsme si je a posléze dostaly děti čas, po který se pokoušely obrázky si zapamatovat. Po té papír otočily a psaly vše, nač si vzpomněly. Opět jsme jednotlivá slova psali také na tabuli, aby byla ověřena nejenom správnost pojmenování obrázků, ale i správnost napsání slov, délka písmen i jednotlivá písmenka.

Těším se na příští týden!
Maruška

Friday 8 April 2016

8. 4.

Ahoj ahoj,
přišel další pátek a s ním i naše česká škola. Co nás v nídnes čekalo?

S nejmenšími dětmi jsme se jako první protáhli nám už známou básní "Když se tahá za šňůru", následovanou svižnou písní"Utíkej Káčo". V roli kocoura jsme se vystřídali snad všichni, takže rozcvička to byla vskutku pořádná. S pohybem jsme ale zdaleka nekončili! Dnes jsme se naučili dvě nové pohybové písničky, které, myslím si, slavily veliký úspěch. První z nich byla píseň "Hlava, ramena, kolena, palce". Nejprve jsem děti vyzvala, aby mi postupně ukazovaly na různé části těla, jak již název písně napovídá. Pak se začalo zpívat, nejprve pomaličku, a do rytmu se ukazuje na jednotlivé části. Píseň ovšem postupně zrychluje, a tak je to v závěru vskutku zábavná podívaná, jak někdo marně hledá, kde má kolena, a přitom už má dávno ukazovat na svůj nos.

Druhou písničkou byla "Když jsi kamarád". Zpívá se dokola tato krátká píseň:
"Když jsi kamarád, tak pojď si s námi hrát, - teď se udělá patřičný pohyb - 2x
když jsi kamarád, tak budeš rád, že si s námi můžeš hrát, že nás můžeš napodobovat." - teď se udělá pohyb a přidá se k němu další

Ty pohyby jsou veskrze legrační, doprovázené citoslovci jako ňaf, ňuf, haťapaťa atd. a děti se u toho dost nasmály. Jak je to krátké, lehce se to zapamatuje a navíc, nápěv je velice snadný.

V rychlosti jsme si zazpívali ještě několik dalších známých písniček, opět k nim využili pro rytmus hudebních nástrojů a už bylo načase pustit do třídy předškoláky.

I s nimi jsem začala novinkou, písničkou "Umvary vary vasimbó". Název je prazvláštní, stejně jako věci, které se v písničce dějí: přes řeku přeletí ptáče, z písku se vynoří slon, prase létá a slepice místo vajíčka snesla citron. Nejprve jsem píseň dětem zazpívala a všechny tyhle podivnosti jsme uváděli na pravou míru. Pak jsem děti naučila pohyb, který píseň doprovází. Sedí se v kroužku, každý se dotýká dlaněmi. Levou dlaň mám schovanou pod dlaní kamaráda, pravou mám na dlani vedle sedícího kamaráda. S tou pravou totiž pohybuji: do rytmu písně předávám vyslané plácnutí, tedy první plácne pravou rukou do pravé ruky svého souseda, ten plácne svého souseda...a tak pořád dokola, dokud neskončí písnička. Správně se to hraje tak, že ten kdo je plácnutý na poslední slabiku celé písničky (cit-RON) vypadává, tak jsme to ale nehráli, už tak bylo pro děti dost namáhavé držet rytmus písně.

Když už jsme byli u těch zvířátek, zavzpomínali jsme na pohádku "Boudo, budko". Děti mi ji nejprve převyprávěly, pak si vybraly z masek, které jsem pro ně vyrobila (naše bouda budka byla dost exotická v tomto ohledu), a pohádku jsme si dvakrát za sebou zahráli, to aby si děti mohly vyměnit jak masku, tak pořadí.

Hlavním programem dnes bylo povídání o tom, co dělám během dne, tedy náš denní režim. Zaměřené to bylo zejména na činnosti, slovesa. Děti nejprve přicházely s vlastními nápady, a tak se děti zamýšlely, co mohou dělat ráno, odpoledne nebo večer, a jednotlivé činnosti jsme si také pantomimicky předváděli a pokoušeli se je uhádnout. V souvislosti s tím jsme si vzali k ruce i hodiny a malá barevná dřívka, zastupující velkou a malou ručičku, a děti je přesouvaly podle toho, v kolik hodin si čistí ráno zuby, v kolik chodí do školky, kdy obědvají. Všechny časy také patřičně komentovaly nahlas.

Poslední aktivitou, kterou jsme akorát stihli, bylo Bingo. V tabulkách měly děti obrázky různých činností. Já jsem vždy nějakou vylosovala, úkolem dětí bylo ji najít a škrtnout. Kdo vyškrtal všechna políčka, vyhrál. Nebyl to úkol tak snadný, jak se na první pohled může zdát: děti totiž musely dávat pozor na to, co se říká, správně název činnosti spojit s obrázkem, a tedy porozumět významu slova.V neposlední řadě si pak nesplést samotné obrázky (např. skákat a běhat), ale s tím jsem jim už maličko pomáhala.

I školáci měli dnes za své hlavní téma denní režim. Rozdělili jsme se do skupin, a každá skupina měla vymyslet sadu činností, které se dělají ráno, dopoledne, odpoledne a večer. S těmi pak seznámili ostatní, a společně jsme přidávali další, na které jsme si společně ještě vzpomněli. Nějakou chvíli jsme také o jednotlivých aktivitách debatovali: co dělají rádi, neradi, jak často se činnostem věnují, co k tomu potřebují atd.

Následovala divadelní aktivita, i školáci zápolili s pantomimou. Na stole byly kartičky s jednotlivými činnostmi. Děti si vždy jednu vylosovaly, předvedly ostatním, a kdo ji uhádl, kartičku si nechal a šel předvádět sám. Cvičili jsme si tak schopnost se nonverbálně vyjádřit, ale také pozornost a slovní zásobu. Soutěž nás všechny dost bavila, zabrala nám tedy docela dost času.

Dalším úkolem byl pracovní list s několika cvičeními týkajících se denního režimu. A tak děti vybíraly správné odpovědi, doplňovaly, rozhodovaly se, co tam nepatří, a co naopak by se tam mohlo ještě doplnit. Opravovaly chyby v textu a následně své opravy psaly na tabuli, jednak aby si procvičily psaní, a jednak, abychom zkontrolovali, že své texty doplnily děti dobře. Současně jsme trénovali hlasité čtení.

Rovněž se školáky jsme si na samotný závěr hodiny zahráli činnostní Bingo, abychom si ještě jednou zopakovali množství činností, které lze v průběhu celého dne dělat.

Uvidíme se zase příští pátek!
Maruška

Friday 1 April 2016

Noc s Andersenem 2016

I přišel den, kdy si všechny děti nejen v České republice připomínají narození jednoho významného spisovatele - Hanse Christiana Andersena. Byť tento spisovatel nepsal výlučně pro děti, proslul zejména svými pohádkami, z nichž mezi nejznámější patří například Malá mořská víla, Cínový vojáček či Císařovy nové šaty.

Proto i celá naše Noc s Andersenem se nesla v pohádkovém duchu. Připraveno bylo několikero rozličných aktivit, při nichž děti měly nejen prokázat svou znalost pohádkových příběhů, ale i zapojit svou vlastní fantazii při tvorbě pohádky vlastní.

Nutno říci, že se nás sešlo v pátek skutečně hodně. Jak dětí, tak maminek, tatínků a dalších příbuzných. Byl to pěkný šrumec.

Nejprve jsme začali půlhodinkou pro nejmenší děti, v níž jsme si připomněli některá říkadla a písničky, například Skákal pes, Travička zelená, Utíkej Káčo,  Prší prší nebo Zajíček v své jamce. Vzali jsme si naše oblíbená dřívka pro písničku Tluče bubeníček a další hudební nástroje pro Já jsem muzikant. Nově jsme se naučili a vyzkoušeli si písničku Hlava, ramena, kolena, palce a Když jsi kamarád.

Po kratší pauze na večeři čekalo na děti překvapení v podobě půlhodinky zábavné matematiky, jíž se zhostil pan učitel z Melbourne.




A pak už začal náš program. Nejprve jsme si s dětmi sesedli do kroužku a pověděli jsme si, proč jsme se u dnes sešli, připomněli jsme si i další slavné autory pohádek, jaké kdo zná pohádky a které že jsou jeho nejoblíbenější. Každý si měl donést s sebou svou oblíbenou dětskou knížku. Po mém úvodním slovu tak dostaly slovo děti- každý, kdo chtěl měl šanci představit ostatním svou knížku a něco o ní povědět. Jednoznačně vedl Krteček. Po kratším povídání o knížkách a oblíbených příbězích jsme pozornost stočili k hračkám, jež si rovněž děti přinesly. Každý představil ostatním svou oblíbenou hračku a společně jsme pak, po vzoru Andersena, vymýšleli vlastní příběh, svou vlastní pohádku, v níž se postupně objevovaly všechny donesené hračky. Měla jsem z dětí radost, neboť ústředním tématem byla vzájemná pomoc a spolupráce všech hraček. Když se nám podařilo příběh zdárně zakončit společným výletem všech hraček na zádech draka, pustili jsme se do výroby naší společné obrázkové knížky. Každý dostal jeden prázdný list a namaloval obrázek vztahující se k té části příběhu, kde vystupuje jeho hračka. Musím ještě listy svázat a příští hodinu si naši pohádkovou knížku ukážeme. A zbývá také vymyslet název příběhu, na ten jsme dočista zapomněli!





Dále nás čekala velká pohádková soutěž. Děti jsem rozdělila do 4 týmů,v jejichž čele stál vždy jeden čtenář. Úkoly byly koncipované tak, aby každý, i ten nejmenší, mohl sám nějaký plnit. Celkem bylo 8 stanovišť týkající se různých pohádek. Každé družstvo dostalo "průvodku", pracovní dvoulist, kam plnili jednotlivé úkoly. Kousek se mi podařil vyfotit:




A jaké to byly úkoly?
1. Tři prasátka - děti měly předkresleny tři domečky a měly je domalovat podle toho, ž jakého materiálu si každé prasátko domeček vyrobilo.

2. Popelka - křížovka, jednotlivé otázky se opět týkaly pohádek a tajenou byl název pohádky.

3. O Řepě - vlepen byl pracovní list s okýnky, v prvním byla řepa a další byla prázdná. V obálce se skrývaly různé obrázky a děti z nich měly vybrat  a nalepit obrázky těch, kteří pomáhali řepu vytáhnout. Většina družstev dokonce pomocníky přiřadila ve správném pořadí!

4. Zlatovláska - tady bylo potřeba dát hlavy dohromady a vzpomenout si, které zvířátkopomohlo Jiříkovi odhalit, která z pannen je Zlatovláska.

5. Malá mořská víla - rozstříhaný obrázek, který musely děti složit, aby odhalily název pohádky.

6. Červená Karkulka - 8 obrázků, které "vyprávěly" děj pohádky. Na každém obrázku bylo jedno číslo, ovšem pozor, v různém pořadí. Děti měly nejprve poskládat příběh podle obrázků tak, jak šel za sebou, a do pracovního listu zapsat čísla jednotlivých obrázků. Řešení tak bylo např. 6, 1, 8, 4, 5, ...

7. Perníková chaloupka - podle zadání bylo potřeba chaloupce domalovat perníčky. Muselo se ale dávat dobrý pozor na jednotlivé tvary a obrazce.

8. O Budulínkovi - Jakoupak zeleninu chtěla liška za svezení? A úkolem druhým bylo nakreslit další 4 druhy zeleniny.

Tak takovéto úkoly čekaly na děti. Nutno říci, že mě velice potěšilo, jak krásně všichni spolupracovali a dělili se o jednotlivé úkoly. Zapojil se skutečně každý a myslím si, že to děti náramně bavilo. Jen se podívejte:












Na závěr soutěže všichni zúčastnění získali diplom a skupina, která byla nejrychlejší a měla vše správně, také dostala malou drobnost za odměnu. 




A protože čas nám nemilosrdně odtikával, bylo pomalu načase se chystat na spaní. Zkusili jsme alespoň trochu poklidit, leč marná to snaha, děti jsou v produkci nepořádku daleko rychlejší. Karimatky, matračky, spacáky, polštářky, plyšáci, šup do pyžama a zuby vyčistit... bylo toho ještě hodně, co jsme museli zvládnout. Nakonec se nám ale podařilo zalehnout kolem půl desáté. A jestli jsme hned usnuli? Jak kdo :-)







A protože čas nám nemilosrdně odtikával, bylo pomalu načase se chystat na spaní. Zkusili jsme alespoň trochu poklidit, leč marná to snaha, děti jsou v produkci nepořádku daleko rychlejší. Karimatky, matračky, spacáky, polštářky, plyšáci, šup do pyžama a zuby vyčistit... bylo toho ještě hodně, co jsme museli zvládnout. Nakonec se nám ale podařilo zalehnout kolem půl desáté. A jestli jsme hned usnuli? Jak kdo :-)

Ráno jsme společně zasedli k „půlnočnímu rautu“, hodné maminky a babičky napekly spoustu dobrůtek. Kolem půl deváté se začali sjíždět starostliví rodičové a naše Noc s Andersenem byla u konce.


Děkuji ještě jednou všem zúčastněným a maminkám a tatínkům za pomoc během večera a při ranním úklidu!

Maruška

Sunday 20 March 2016

Velikonoční workshop

Přiblížila se doba Velikonoc, svátku, jež je v Čechách spjat s obdobím jara a obnovou přírody. V Austrálii se tyto svátky slaví na podzim, i přesto jsou si v mnohém podobné a mají podobné symboly (např. vajíčka, zajíček atd.).

V rámci těchto svátků jsme pro děti (a vlastně i dospělé), uspořádali velikonoční workshop, odpoledne plné tvoření a vyrábění.

Před samotným tvořením proběhla, jako každou neděli, výuka pro děti předškolního a hlavně školního věku. Připravila jsem pracovní listy s velikonoční tematikou, abychom se patřičně naladili na nadcházející tvoření. Zopakovali jsme písmenka, z kterých jsme skládali různá slova, tentokráte jsme se zaměřili na dlouhé a krátké samohlásky. Rovněž jsme se učili číst s porozuměním, pracovat s informacemi z textu, doplňovat do něj. 

Předškoláci si vyzkoušeli několik grafomotorických cvičení, aby se, mimo jiné, správně naučili držet tužku. Také se jim zdárně podařilo vyřešit zapeklité bludiště ve velikonočním vajíčku. V neposlední řadě hledali ukryté obrázky v obrázku velkém a jednotlivé věci pak pojmenovávali a říkali, k čemu slouží. 

Hodina ještě ani neskončila a už přicházely další děti na velikonoční dílničku. 
Bylo připraveno několik variant věcí, které si mohly děti vyrobit:




Došlo i na klasické zdobení velikonočních vajíček, a to barevným voskem. Pro mnohé to byla technika nová, dosud nevyzkoušená. Snad právě proto se do ní snad všichni pustili s neuvěřitelným zápalem a vyzkoušeli si na ní svou trpělivost. Musím konstatovat, že všichni byli neuvěřitelně šikovní. A naštěstí se nikomu nic nestalo. 















Celá dílnička trvala bezmála čtyři hodiny v kuse a po celou dobu bylo možné vidět, s jakým zápalem všichni pracují. Bylo úžasné to pozorovat. Navíc musím všechny moc pochválit, výrobky, které si děti s sebou domů odnášely byly vskutku krásné. Nakonec jsme ani nestihli vyzkoušet všechno, co bylo připraveno. Nevadí, tak zase příští rok!


Krásné Velikonoce!
Maruška