20. 5. a něco málo z nedělní přednášky

Naše poslední vyučovací hodina! Fňuk!

Sice se ještě s dětmi a rodiči uvidíme, na maškarním, ale stejně mi to přišlo takové smutné. Nicméně - práce na nás čekalo dost!

S nejmenšími jsme oprášili básničky, na které v minulých hodinách pro samé zpívání nezbyl čas: Dobrý den, Kutálí se brambora, Foukej, foukej větříčku a také tyto:

Umím běhat,

umím stát,

na hlavu si ruce dát.

Umím chodit pomaličku,

umím si hrát na žabičku,

umím chodit jako rak.

Věřte mi to, je to tak!

Skáče, skáče žabička,

okolo malého rybníčka.

Rozhlíží se kolem sebe,

kde je asi modré nebe?

Nebe není pro žabičky,

ty si skočí do vodičky.

Ještě jsme si díky básničce prozkoušeli, jestli jsme nezapomněli barvičky:

Duhu všichni dobře známe,

obloučky si k sobě dáme,

barevné je uděláme:

(děti se nyní střídají a říkají nejrůznější barvy)

A hned krásnou duhu máme!

Všechny básničky jsme doprovázeli nejrůznějšími pohyby: skoky, chozením, vrtěním rukama i hlavou atd. Pak jsme si sedli do kroužku a napsali jsme známý dopis tetě: Milá teto. Tečka. Posílám ti křečka. Tečka...

Když už jsme seděli v kroužku, tak jsme si zazpívali naší asi nejoblíbenější: Když jsi kamarád. Následovala jí srandovní píseň Hoky koky, při které jsme vrtěli rukama, nohama, hlavou i našimi zadečky.

Na samý závěr jsme si zazpívali pár písniček na přání plus jednu novou: 3 čuníky od Jaromíra Nohavici.

Byla to parádní poslední hodina, přišlo hodně dětí, které se aktivně účastnily všech pohybových aktivit i zpívání. A velký dík patří za uplynulé tři měsíce i maminkám, které dětem více než zdárně sekundovaly. Nebo to bylo naopak...? :-)

S předškoláky(resp. s předškolačkami, dnes to byl holčičí dýchánek) jsme začaly na tvořivé notě. Nejprve jsme se učily obkreslovat obrysy na kousky použitého papíru, abychom se této technice vůbec naučily (ruka, guma atd.) Pak jsme si z role papíru ustřihly pořádně velký kus pro každého a obkreslily se na ten papír navzájem. A tím jsme získaly výchozí materiál pro další tvorbu. Vždycky jsme si pak ukázaly, kde na tom obrysu máme oči, uši, srdce a další části těla. Do těch míst pak každá malovala obrázek podle sebe: na místo očí namaluj, na co se ráda díváš, na místo uší namaluj, co ráda slyšíš. Srdce, koho máš ráda, bříško, co rád jíš a nohy, kam ráda chodíš. Během tvoření jsme si o jednotlivých obrázcích nic neříkaly, to až posléze. Každá se představila ostatním. My jsme tedy nejprve zkusily uhádnout, co má Naděnka, Zoe, Isabelka nebo Ema ráda, a holky samy nám k tomu pak podaly podrobnější komentář. Byl to pěkný způsob, jak o sobě zjistit trochu víc.

Ve druhé části jsme se učily třídit jednotlivá podstatná jména, tedy názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů podle rodu. Bylo to docela náročné takovouto abstraktní kategorii holkám vysvětlit, ale pomohly nám k tomu obrázky a názorné ukázky. Připravila jsem sadu asi 60 obrázků, které jsme postupně rozdělovaly do tří sloupečků: ten, ta, to. Děvčata brala postupně obrázek za obrázkem, vždycky řekla, co na obrázku je a jestli je to ta kočka nebo ten kočka, případně to kočka. Ukázalo se, že některé mají poměrně vytříbený jazykový cit. Dokonce se snažily i vytvářet si v průběhu určování svá pravidla, podle čeho slova třídit. Například si holky všimly, že slova končící na -a většinou řadíme pod rod ženský. Šikulky. Ještě jsme se pokoušely společně vytvářet krátké věty s několika slovy a na závěr si zahrály pár her.

Školáci to dnes měli náročné. Na Bětčino přání jsem si pro ně připravila shrnující tabulky a povídání o slovních druzích, pádových otázkách a rovněž rodech, které mají následně vliv na koncovky sloves v příčestí minulém ve shodě přísudku s podmětem. Přes velkou náročnost učiva a vůbec jeho množství se nám podařilo se jím "prokousat", přičemž důraz byl kladen právě na rody, jako tomu bylo u předškoláků. Pracovali jsme obdobnými metodami, každý dostal ode mě handout s vysvětlením, přehlednými tabulkami a doplňkovými cvičeními, z nichž jsme vždycky část udělali společně a část byla ponechána k domácímu procvičování.

Toť vše, přátelé. Ještě nás v neděli čekala "přednáška" Jak na Slabikář, jak pracovat s dětmi, tipy a rady na různá cvičení, metody a formy práce s dětmi. Nakonec trvala dobrou hodinu a půl a Bětka jí celou nahrávala na telefon, kdyby si ji někdo z nepřítomných chtěl dodatečně pustit. Nicméně stále platí, že v případě jakéhokoli dotazu se na mě neváhejte kdykoli obrátit, ráda pomohu, s čím budu moci.

Maruška

13. 5.

Byl tu sice pátek 13., ale žádné pohromy se nekonaly. Ba co víc - slavilo se!

S nejmenšími dětmi jsme si zahráli a zazpívali naše oblíbené písničky. Postupem času i ti největší zlobilové přestávají zlobit, když se ozvou první tóny písničky "Když jsi kamarád", bedlivě se soustředí na všechny pohyby rukama při písničce "Máma mi dala korunu", mají-li utíkat před kocourem nebo naopak znovu stavět pec a pást ovečky. A to je jen zlomek toho, co pokaždé zpíváme. Nezapomínáme ani na básničky, dnes jsme se učili tu o té veliké bramboře a závoře.

S předškoláky jsme pracovali na projektu "moje město". Nejprve jsme si povídali o tom, kde že to bydlí, jak se jim v Adelaide líbí, jaké budovy a místa si vybavují, kam rádi chodí a co se v těch místech dá dělat. Zkoušeli jsme si vzpomenout na různá další místa, která lze ve městech najít, jako jsou školy, parky, hřiště, kostely nebo nemocnice. Pomáhaly nám k tomu i obrázkové karty. Následně jsme se rozdělili do skupin. Každá dostala velký kus papíru a výtvarné potřeby. Úkolem bylo namalovat město, ve kterém by sami chtěli bydlet. Vznikla krásná umělecká díla s městy, v nichž nechyběly plavecké bazény, prolézačky, nádraží, také zvířata, ale i silnice, rybníky a mosty. Každá skupina pak své město představila ostatním, děti ukazovaly na jednotlivá místa a popisovaly, co to je, co se tam dá dělat. A pak jsme se společně přesunuli do sálu na již zmíněnou oslavu Bibiiných narozenin. Chvíli bylo neuvěřitelné ticho. To když děti měly pusy plné skvělého dortu :-)

I školáci měli pro dnešek městské téma. Zahájili jsme jej stejným povídáním, jako s předškoláky, nicméně jelikož nám oslava ubrala tolik drahocenný čas, fázi malování jsme přeskočili a vrhli se hned na pracovní list tkající se města. Prvním úkolem bylo roztřídit názvy budov a míst do tabulky na obchody, památky a ostatní místa. U každého jsme si vysvětlovali, co se v takovém místě dá dělat/ koupit, kdo tam pracuje, rozšiřovali jsme si slovní zásobu. Úkolem druhým bylo spojit povolání s místem, kde dotyčný člověk pracuje s tím, že jedno místo chybělo. To měly za úkol děti doplnit samy. Panu farářovi chyběl kostel. Posledním úkolem pak bylo doplnit činnost k jednotlivým místům, resp. vytvořit krátkou větu se sdělením, co se v kterých místech dá dělat. Vrátili jsme se tak společně o dva týdny zpět, kdy jsme se právě činnostem intenzivně věnovali.

Se všemi úkoly si školáci poradili naprosto bravurně. A jak vidno - procvičit si trochu psaní bylo jedině ku prospěchu.

Všechno, co jste chtěli vědět o Slabikáři, ale báli jste se zeptat

Den matek

V neděli jsme v klubu oslavili svátek, jehož prostřednictvím děkujeme všem maminkám za to, že tu pro nás jsou. Byl připraven výtečný oběd, po němž děti předvedly krátké vystoupení, které k této příležitosti poctivě trénovaly.

Po obědě jsme se sešli v hlavním sále. Děti začaly své pásmo písniček písní Když jsme já sloužil, kdy každé dítě mělo masku jiného zvířátka, které si mladík v oné písni svou prací vysloužil. Následovala Na tý louce zelený, píseň jíž jsme nejprve zpívali a pak i jednotlivá slova z textu názorně předváděli, např. jelena, kamizolku nebo myslivce. Po této písničce následovaly dvě písně, jež umí i naši nejmenší, a to Utíkej Káčo a Travička zelená. K těmto písním se děti doprovázely na ozvučná vajíčka. Protože hodně dětí má rádo Příběhy včelích medvídků, zazpívaly jsme dvě písničky z tohoto slavného Večerníčku. Celé vystoupení jsme zakončili pohybovou písní Slunce za hory.

Ač se to nemusí zdát, děti do toho vložily hodně úsilí a snahy. I přes nervozitu se jim vystoupení povedlo a odměnil je zasloužený potlesk.