Noc s Andersenem - pozvánka

Velikonoční workshop

Přiblížila se doba Velikonoc, svátku, jež je v Čechách spjat s obdobím jara a obnovou přírody. V Austrálii se tyto svátky slaví na podzim, i přesto jsou si v mnohém podobné a mají podobné symboly (např. vajíčka, zajíček atd.).

V rámci těchto svátků jsme pro děti (a vlastně i dospělé), uspořádali velikonoční workshop, odpoledne plné tvoření a vyrábění.

Před samotným tvořením proběhla, jako každou neděli, výuka pro děti předškolního a hlavně školního věku. Připravila jsem pracovní listy s velikonoční tematikou, abychom se patřičně naladili na nadcházející tvoření. Zopakovali jsme písmenka, z kterých jsme skládali různá slova, tentokráte jsme se zaměřili na dlouhé a krátké samohlásky. Rovněž jsme se učili číst s porozuměním, pracovat s informacemi z textu, doplňovat do něj. 

Předškoláci si vyzkoušeli několik grafomotorických cvičení, aby se, mimo jiné, správně naučili držet tužku. Také se jim zdárně podařilo vyřešit zapeklité bludiště ve velikonočním vajíčku. V neposlední řadě hledali ukryté obrázky v obrázku velkém a jednotlivé věci pak pojmenovávali a říkali, k čemu slouží. 

Hodina ještě ani neskončila a už přicházely další děti na velikonoční dílničku. 

Bylo připraveno několik variant věcí, které si mohly děti vyrobit:

Došlo i na klasické zdobení velikonočních vajíček, a to barevným voskem. Pro mnohé to byla technika nová, dosud nevyzkoušená. Snad právě proto se do ní snad všichni pustili s neuvěřitelným zápalem a vyzkoušeli si na ní svou trpělivost. Musím konstatovat, že všichni byli neuvěřitelně šikovní. A naštěstí se nikomu nic nestalo. 

Celá dílnička trvala bezmála čtyři hodiny v kuse a po celou dobu bylo možné vidět, s jakým zápalem všichni pracují. Bylo úžasné to pozorovat. Navíc musím všechny moc pochválit, výrobky, které si děti s sebou domů odnášely byly vskutku krásné. Nakonec jsme ani nestihli vyzkoušet všechno, co bylo připraveno. Nevadí, tak zase příští rok!


Krásné Velikonoce!
Maruška

11. 3. 2016

Ahoj!

Také tento pátek jsme se společně sešli ve škole, abychom se naučili něčemu novému. Dnes jsme začali až hodinou předškoláků, poněvadž na první hodinu se nám děti nesešly. Budu se na vás těšit příště! 

S předškoláky jsme začali rovnou novou protahovací básničkou, abychom se pořádně rozhýbali. 

Jmenuje se Šašek:

Když se tahá za šňůru,

skáče šašek nahoru.

Vyhazuje rukama,

vyhazuje nohama,

potom jede na koni,

nakonec se ukloní.

Po Šaškovi jsme se na chviličku vrátili k minulému týdnu a připomněli jsme si, jaká že zvířátka to můžeme mít doma, jaké dělají zvuky a ukazovali jsme si je na obrázcích. Od domácích příbytků jsme se přesunuli do lesa. Pracovali jsme s tzv. třísložkovými kartami, na kterých byla různá lesní zvířátka a jejich jména. Dětem šlo přiřazování skvěle. Chvíli jsme si povídali o tom, jak se chovat v lese, co zvířátka jedí, jak tam žijí a toto povídání jsme zakončili písničkou Zajíček v své jamce.  

Zajíček v své jamce,

sedí sám, sedí sám,

ubožáčku co je ti,

že nemůžeš skákati,

chutě skoč a vyskoč!

Byl čas na trochu učení. Dnes jsme se zaměřili na určování místa, kde se co nachází. Opakovali jsme tedy předložky jako na, v, pod, vedle. Po pár ukázkových větách se pokoušely děti samy vymyslet a nahlas říci, kde se nějaká jimi vybraná věc ve třídě nachází, např. pastelka je pod stolem, knížka je na stole. Když se každý dostal ke slovu, rozdala jsem pracovní list, na kterém byly obrázky pejska a želvičky. Postupně jsme si jednotlivé obrázky pojmenovávali (želvička je na míči, pejsek je v krabici, pejsek je vedle televize atd.) Po té každý dostal ještě jeden pracovní list, tentokráte barevný, na němž byl obrázek dětského pokoje. Každý nejprve sám pojmenoval jakoukoli věc, kterou pojmenovat dokáže, a když jsme se ujistili, že všichni všechno vědí, pustili jsme se do práce. Nejprve jsme si zopakovali čísla a počítali, kam až kdo uměl – někteří zvládli i počítat i přes dvacet. Nám však stačila čísla 1-5. Napsala jsem je pro jistotu rovněž na tabuli, kdyby někdo zapomněl, jak se píší. A pak děti připisovaly čísla k těm obrázkům, které jsem jim pojmenovávala nahlas (např. je to bílé a modré a je to na stole. Co je to? A děti řekly „loď“ a připsaly k ní číslo jedna). Učili jsme se tedy orientovat v obrázku, pracovat podle pokynů, opakovali jsme barvy a předložky, a také čísla.

Než nám skončila hodina, ještě jsme si připomněli další pohádku, tentokráte tu o Perníkové chaloupce. Měla jsem připravené rozstříhané obrázky z pohádky, každý si jednu kartičku vylosoval, podíval se na ni a pověděl ostatním, co na obrázku je za situaci. Tak jsme si napřeskáčku pohádku osvěžili. Já jsem jí pak nahlas předčítala, a děti se řadily za sebou podle toho, jakou kartičku si vylosovaly. Na konci jsme si zkontrolovali, zda je pořadí správné – a bylo!

Rozloučili jsme se básničkou o šaškovi a byl čas přivítat školáky.

Nejprve, na rozmluvení, jsme si pověděli, jak se kdo měl a co pěkného ho potkalo v předchozím týdnu. Pak jsem před děti rozložila obrázkem dolů sérii kartiček a jejich úkolem bylo je roztřídit. Na klíč přišly velmi rychle: byly to obrázky, s kterými jsme pracovali s předškoláky, tedy zvířata. Děti správně roztřídily zvlášť domácí, lesní a zvířata, která můžeme potkat v zoo. Chvíli jsme si povídali, jaká další zvířata v zoo můžeme vidět, odkud pochází, čím se živí atd.

Děti už byly krásně rozmluvené, a tak jsme se pustili do práce. V minulých hodinách jsme se věnovali intenzivně měkkým slabikám. Krátkým opakovacím úkolem bylo vymyslet a napsat dvě jakákoli slova, v nichž měkká slabika je. Kdo měl, šel je napsat na tabuli, a ostatní kontrolovali, zda je slovo napsané správně.

Pak jsme se pustili do série drobných úkolů, na nichž jsme si ukazovali, že slova skládáme z písmen, písmena skládáme do slabik, ty do slov a z nich pak skládáme celé věty.

První úkol se týkal samostatných písmenek. Na pracovním listu byly obrázky, u kterých byl vždy přikreslený rámeček. Do něj měl každý vyplnit počáteční písmeno té dané věci. Bylo tedy nutné si vzpomenout jak na slovo, tak i na to, jak se které písmenko píše. Nejvíc nás potrápilo slovo pádlo.

Pak jsme se vrhli na slabiky. Napsala jsem na tabuli slova rozdělená po slabikách. Jednotlivé slabiky však byly ve slovech přeházené a děti měly za úkol je poskládat správně. Na tabuli tedy bylo např. če-ko-lá, které se mělo poskládat na ko-lá-če. Tento úkol dal dětem trochu zabrat, ale společnými silami jsme jej zdárně vyřešili všichni.

Poslední psací úkol už pracoval s celými slovy. Ve vzorových větách chybělo doplnit jedno slovo. Chybějící slova byla napsána dole pod textem v rámečku, děti tak měly na výběr. Ale i tak to nebylo o pouhém doplnění, muselo se i dost přemýšlet, protože někdy bylo možné doplnit dvě slova k jedné větě, to by však nevycházelo dále. Bylo tam např. Tatínek jede..., děda seká..., Eliška maluje... a trávu, autobusem, plavat atd.

Další aktivita byla zaměřená na čtení s porozuměním a komunikaci. Bylo to vlastně pexeso, ovšem nikoli se dvěma obrázky. Děti k sobě musely přiřadit otázku a správný obrázek, např. Kde se spí? + obrázek postele, nebo Kde bydlí pavouk? + obrázek pavučiny. Trénovali jsme tedy čtení, výslovnost ale i všeobecné znalosti a slovní zásobu. Musím říci, že tato aktivita děti moc bavila.

Na samotný závěr jsme si rovněž zopakovali pohádku o Perníkové chaloupce, byť v pozměněné verzi. Děti dostaly sérii obrázků, které samy měly seřadit a podle seřazených kartiček vyprávět pohádku. S úkolem si poradily náramně.

Maruška

4. 3. 2016

Ahoj ahoj,

i tento týden jsme měli hodně napilno, stihli jsme spoustu věcí.

S nejmenšími jsme začali již známou básničkou "Dobrý den" a zazpívali a zatančili si pár nám již dobře známých písniček. Pak jsme se učili rozpoznávat tvary a barvy. Připravila jsem pro děti větší množství tvarů různých velikostí a barev. Nejprve jsme  je zkoušeli třídit podle jednotlivých barev - děti dávali na jednu hromádku zelené, na jinou červené, modré, žluté a oranžové. Hromádky jsme posléze smíchali a zkoušeli tvary rozdělovat tentokráte podle toho, zda se jednalo o čtverec, obdélník,kolečko či trojúhelník.

Následovala aktivita zaměřená na spolupráci. Děti dostaly kostičky a měly za úkol z nich společnými silami postavit věž. Ta nám symbolizovala pec z písničky Pec nám spadla, kterou jsme v průběhu stavění společně zpívali.

Nějakou chvíli jsme také strávili povídám o zvířátkách, předváděli jsme, jak s pohybují, jaké dělají zvuky a také jsme si je ukazovali na obrázcích.

Na závěr jsme si vzali naše oblíbená dřívka, kterými jsme se doprovázeli k písničce Tluče bubeníček. Posléze jsme si je vyměnili za jiný hudební nástroj a rozloučili se písničkou Já jsem muzikant.
S předškoláky jsme si jako první zopakovali píseň, které se učili minule. Zazpívali a zahráli jsme si Na tý louce zelený. Pokračovali jsme soutěží k upevnění a rozšíření slovní zásoby. Připravila jsem dětem kartičky s obrázky věcí,které denně mohou vidět kolem sebe. Každý si postupně losoval po jedné kartičce, podíval se na obrázek, ukázal jej ostatním a zkusil pojmenovat, co je na obrázku. Když uhodl, směl si kartičku nechat, Když ne, pojmenovali jsme si danou věc společně a kartičku jsme vrátili k ostatním. Takto jsme postupovali po několik kol.

Po této aktivitě jsme jsme se vrhli do další práce. Každý ode mě dostal pracovní list, na němž byly čtyři dvojice písmenek, každé psané trochu jiným fontem. Úkolem prvním bylo správně spojit dvojice stejných písmenek, úkolem druhým nakreslit k písmenku věc začínající na stejné písmeno.

Když jsme se navzájem pochlubili svými výtvory, rozdala jsem každému jednu kartičku s obrázkem. Ty obrázky nebyly jen tak ledajaké, byly popletené. Každý dostal chviličku na to, aby se zamyslel, co že to na obrázku je, a co je tam špatně, proč tomu tak je a jak by to mělo být správně. Jeden po druhém pak dostal slovo a povídal ostatním, jak by to tedy mělo být. To jsme se nasmáli, zejména u ponožek na talíři nebo žirafě přivázané u boudy.

Abychom dlouho neseděli, byl čas se trochu rozhýbat. Zahráli jsme si proto hru Kuba řekl (v angličtině ji znáte pod názvem Simon says), a to i na vypadávání.

I se školáky jsme začali písní Na tý louce zelený, dnes jsme se ji však společně učili poprvé (její text ode mě dostali na závěr předchozí hodiny). Následovaly rovněž kartičky s obrázky, soutěžili jsme stejně, jak tomu bylo s předškoláky.

Dokud jsme ještě seděli na koberci, připomněli jsme si pohádku O Budulínkovi, s níž jsme končili minulou hodinu. Každý vždy řekl kousek a předal slovo dalšímu. Následně jsem rozdala dětem pracovní list - kvíz s otázkami o Budulínkovi. Kdo dobře poslouchal ostatní, dokázal jej vyplnit v cuku letu. Poslední úkol zůstal dětem na doma: namalovat, jak si takovou liščí noru představují.

Dále jsme pokračovali s upevňováním učiva o měkkých slabikách. V dalším pracovním listě měly děti připravené věty, v nichž jedno slovo chybělo, bylo však nahrazeno obrázkem. Každý přečetl jednu větu a pojmenoval obrázek, ostatní si dané slovíčko napsali. V každém jsme pak zvýraznili měkkou slabiku, pro jistotu jsem to samé psala i na tabuli.

V dalším pracovním listu se nacházely rozličné obrázky. Děti měly spojit ty, které k sobě patří a vysvětlit proč. Nejprve pracovaly ve dvojicích, pak jsme si jednotlivá zdůvodnění říkali nahlas (např. figurky a kostka -> společenská hra).

Stejně jako s předškoláky jsme si vzali k ruce popletené kartičky a navzájem si vysvětlovali, čím jsou popletené a jak danou situaci napravit.

Nakonec jsme si zahráli ještě hru - tak zvanou Kimovku. Ukázala jsem dětem 10 věcí, společně jsme si je také pojmenovali. Chvíli se na ně děti dívaly a snažily se je zapamatovat. Pak jsem je sklidila a všichni se pustili do zaznamenávání věcí, které byly a stole. Kdo uměl psát, psal, kdo ještě neuměl, kreslil obrázky. Všichni měli osm a více věcí.

Na samotný závěr hodiny jsem ještě zkontrolovala domácí úkoly z minula a zadala nové, k hlubšímu procvičení měkkých slabik.

Maruška