19.2.2016

Ahoj!

V pátek jsem poprvé měla možnost setkat se s dětmi z české školy. Nevím, kdo byl víc nervózní, zda já nebo děti, ale společně jsme to zvládli. A co že jsme to všechno dělali?

S nejmenšími dětmi jsme si zopakovali některé známé písničky. Zatančili jsme si Kolo, kolo mlýnský a také Pásla ovečky.  Rovněž jsme se snažili rozpoznávat rozličná zvířátka, zkoušeli jsme si, jak se pohybují i jaké vydávají zvuky.  V závěru jsme si vzali ozvučná dřívka a zkoušeli jsme na ně společně vyťukávat různý rytmus i hlasitost. Na samotný závěr jsme se jimi doprovázeli k písničce Tluče bubeníček.

S předškoláky jsme se po úvodní seznamovací hře zaměřili na téma Dopravní prostředky.

Začali jsme krátkou aktivitou, při níž si děti měly vzít jeden lísteček, který jsem před tím položila na koberec, posadit se s ním zpátky do kroužku a promyslet si, co je na něj nakreslené. Každý pak postupně představil svůj obrázek ostatním. Na některých byly dopravní prostředky (vlak, auto, kolo), na jiných cesta/ prostředí, kudy se pohybují (silnice, obloha, voda). Nyní jsem se zeptala dětí, zda by přišly na to,co všechny ty kartičky spojuje. Chvíli jsme společně přemýšleli nahlas, až se nám podařilo vyvodit, že jsou to všechno právě dopravní prostředky. Další mou otázkou bylo, zda si děti všimly, že vždy dvě a dvě kartičky mají něco společného. Všichni se teď postavili a hledali svou dvojici (auto-silnice, loď-voda), navzájem si pak zkontrolovali správnost.

Pro další činnosti jsme se posadili ke stolu. Každý dostal pracovní list, na kterém bylo šest dopravních prostředků, ale ouha! Všechny byly nakreslené jen z poloviny. Všechny jsme si společně pojmenovali a každý si posléze jeden vybral, ten vystřihl, nalepil na prázdný papír, dokreslil zbytek,vybarvil si jej a také napsal, jak se ten který dopravní prostředek jmenuje. Ti nejrychlejší si domalovali i okolní prostředí.

Další pracovní list obsahoval sérii uvolňovacích cviků: děti zakreslovaly dráhu letadla, auta, lodi a vlaku.

Poslední pracovní list, který jsme společně stihli, byl za měřený na rozpoznávání geometrických tvarů (čtverec, kruh, obdélník a trojúhelník) a opakování barviček. Opět v něm byly zakresleny dopravní prostředky, ovšem tentokráte sestavené z geometrických tvarů. Postupně jsem vyvolávala tvar a barvu, jakou má být vybarven a děti pracovali podle pokynů. Ti nejrychlejší si na samotný závěr zkusili sami navrhnout nějakou jinou věc složenou z geometrických tvarů.

I školáci se věnovali tématu dopravní prostředky. Po úvodním seznámení jsem děti vyzvala, aby mi pověděly, zda tuší, co jsou to „dopravní prostředky“, co se za tímto souslovím skrývá. Nikdo přesně nevěděl, tak jsme na chvilku zavřeli oči a zkusili si představit, co se nám vybaví, když se ono sousloví zopakuje. Někomu se vybavila barva, jinému činnost, jen jedenkrát jsme to skoro uhádli. Napověděla jsem dětem zvukem a pohybem vlaku. Kdo už teď tušil, předvedl svým pohybem vlastní dopravní prostředek. Společně jsme jich tak vymysleli rovnou několik. Všechny jsme postupně napsali na tabuli, ostatní děti vždy kontrolovali správnost toho, kdo právě psal.

Chvilku jsme si povídali o tom, kdo naposledy čím cestoval, kam a co zajímavého na cestě viděl či zažil, až jsme se přesunuli je stolu.

Tam už na děti čekal pracovní list. V prvním cvičení děti měly přečíst věty a mezi jednotlivými slovy najít různé dopravní prostředky, např. Jirko, lopatu nech ležet. To se podařilo úplně všem. V druhém cvičení nám šotek rozházel u slovíček písmenka. Děti tak měly písmenka přeskládat tak, aby zase dostaly název dopravních prostředků. Tady už to bylo složitější. Kdo si nevěděl rady, mohl se jít poradit s tabulí, kde všechny slovíčka byla správně napsaná. Porovnáním písmenek v jednotlivých slovech už na to přišel opravdu každý.

Čas se nám pomaličku chýlil ke konci, a tak jsem se přesunuli ještě naposledy společně k tabuli, kde byla připravená básnička:

Auta jezdí po silnici,

vlak musí mít kolejnici,

letadlo si vzduchem létá,

doletí na konec světa,

a po vodě lodě plují,

tím vším lidé dnes cestují.

Každý si ji přečetl potichu, pak nahlas a pak jsme ji říkali společně. Když jsme si ověřili, že všichni všemu rozumí, vzali jsme si ozvučná dřívka a zkusili jsme si vyťukávat jednotlivé slabiky. Dětem to moc šlo. Na závěr jsme si zkusili básničku ještě jednou říci a předvést si ji a už byl čas jít domů.