13. 5.

Byl tu sice pátek 13., ale žádné pohromy se nekonaly. Ba co víc - slavilo se!

S nejmenšími dětmi jsme si zahráli a zazpívali naše oblíbené písničky. Postupem času i ti největší zlobilové přestávají zlobit, když se ozvou první tóny písničky "Když jsi kamarád", bedlivě se soustředí na všechny pohyby rukama při písničce "Máma mi dala korunu", mají-li utíkat před kocourem nebo naopak znovu stavět pec a pást ovečky. A to je jen zlomek toho, co pokaždé zpíváme. Nezapomínáme ani na básničky, dnes jsme se učili tu o té veliké bramboře a závoře.

S předškoláky jsme pracovali na projektu "moje město". Nejprve jsme si povídali o tom, kde že to bydlí, jak se jim v Adelaide líbí, jaké budovy a místa si vybavují, kam rádi chodí a co se v těch místech dá dělat. Zkoušeli jsme si vzpomenout na různá další místa, která lze ve městech najít, jako jsou školy, parky, hřiště, kostely nebo nemocnice. Pomáhaly nám k tomu i obrázkové karty. Následně jsme se rozdělili do skupin. Každá dostala velký kus papíru a výtvarné potřeby. Úkolem bylo namalovat město, ve kterém by sami chtěli bydlet. Vznikla krásná umělecká díla s městy, v nichž nechyběly plavecké bazény, prolézačky, nádraží, také zvířata, ale i silnice, rybníky a mosty. Každá skupina pak své město představila ostatním, děti ukazovaly na jednotlivá místa a popisovaly, co to je, co se tam dá dělat. A pak jsme se společně přesunuli do sálu na již zmíněnou oslavu Bibiiných narozenin. Chvíli bylo neuvěřitelné ticho. To když děti měly pusy plné skvělého dortu :-)

I školáci měli pro dnešek městské téma. Zahájili jsme jej stejným povídáním, jako s předškoláky, nicméně jelikož nám oslava ubrala tolik drahocenný čas, fázi malování jsme přeskočili a vrhli se hned na pracovní list tkající se města. Prvním úkolem bylo roztřídit názvy budov a míst do tabulky na obchody, památky a ostatní místa. U každého jsme si vysvětlovali, co se v takovém místě dá dělat/ koupit, kdo tam pracuje, rozšiřovali jsme si slovní zásobu. Úkolem druhým bylo spojit povolání s místem, kde dotyčný člověk pracuje s tím, že jedno místo chybělo. To měly za úkol děti doplnit samy. Panu farářovi chyběl kostel. Posledním úkolem pak bylo doplnit činnost k jednotlivým místům, resp. vytvořit krátkou větu se sdělením, co se v kterých místech dá dělat. Vrátili jsme se tak společně o dva týdny zpět, kdy jsme se právě činnostem intenzivně věnovali.

Se všemi úkoly si školáci poradili naprosto bravurně. A jak vidno - procvičit si trochu psaní bylo jedině ku prospěchu.