4. 3. 2016

Ahoj ahoj,

i tento týden jsme měli hodně napilno, stihli jsme spoustu věcí.

S nejmenšími jsme začali již známou básničkou "Dobrý den" a zazpívali a zatančili si pár nám již dobře známých písniček. Pak jsme se učili rozpoznávat tvary a barvy. Připravila jsem pro děti větší množství tvarů různých velikostí a barev. Nejprve jsme  je zkoušeli třídit podle jednotlivých barev - děti dávali na jednu hromádku zelené, na jinou červené, modré, žluté a oranžové. Hromádky jsme posléze smíchali a zkoušeli tvary rozdělovat tentokráte podle toho, zda se jednalo o čtverec, obdélník,kolečko či trojúhelník.

Následovala aktivita zaměřená na spolupráci. Děti dostaly kostičky a měly za úkol z nich společnými silami postavit věž. Ta nám symbolizovala pec z písničky Pec nám spadla, kterou jsme v průběhu stavění společně zpívali.

Nějakou chvíli jsme také strávili povídám o zvířátkách, předváděli jsme, jak s pohybují, jaké dělají zvuky a také jsme si je ukazovali na obrázcích.

Na závěr jsme si vzali naše oblíbená dřívka, kterými jsme se doprovázeli k písničce Tluče bubeníček. Posléze jsme si je vyměnili za jiný hudební nástroj a rozloučili se písničkou Já jsem muzikant.
S předškoláky jsme si jako první zopakovali píseň, které se učili minule. Zazpívali a zahráli jsme si Na tý louce zelený. Pokračovali jsme soutěží k upevnění a rozšíření slovní zásoby. Připravila jsem dětem kartičky s obrázky věcí,které denně mohou vidět kolem sebe. Každý si postupně losoval po jedné kartičce, podíval se na obrázek, ukázal jej ostatním a zkusil pojmenovat, co je na obrázku. Když uhodl, směl si kartičku nechat, Když ne, pojmenovali jsme si danou věc společně a kartičku jsme vrátili k ostatním. Takto jsme postupovali po několik kol.

Po této aktivitě jsme jsme se vrhli do další práce. Každý ode mě dostal pracovní list, na němž byly čtyři dvojice písmenek, každé psané trochu jiným fontem. Úkolem prvním bylo správně spojit dvojice stejných písmenek, úkolem druhým nakreslit k písmenku věc začínající na stejné písmeno.

Když jsme se navzájem pochlubili svými výtvory, rozdala jsem každému jednu kartičku s obrázkem. Ty obrázky nebyly jen tak ledajaké, byly popletené. Každý dostal chviličku na to, aby se zamyslel, co že to na obrázku je, a co je tam špatně, proč tomu tak je a jak by to mělo být správně. Jeden po druhém pak dostal slovo a povídal ostatním, jak by to tedy mělo být. To jsme se nasmáli, zejména u ponožek na talíři nebo žirafě přivázané u boudy.

Abychom dlouho neseděli, byl čas se trochu rozhýbat. Zahráli jsme si proto hru Kuba řekl (v angličtině ji znáte pod názvem Simon says), a to i na vypadávání.

I se školáky jsme začali písní Na tý louce zelený, dnes jsme se ji však společně učili poprvé (její text ode mě dostali na závěr předchozí hodiny). Následovaly rovněž kartičky s obrázky, soutěžili jsme stejně, jak tomu bylo s předškoláky.

Dokud jsme ještě seděli na koberci, připomněli jsme si pohádku O Budulínkovi, s níž jsme končili minulou hodinu. Každý vždy řekl kousek a předal slovo dalšímu. Následně jsem rozdala dětem pracovní list - kvíz s otázkami o Budulínkovi. Kdo dobře poslouchal ostatní, dokázal jej vyplnit v cuku letu. Poslední úkol zůstal dětem na doma: namalovat, jak si takovou liščí noru představují.

Dále jsme pokračovali s upevňováním učiva o měkkých slabikách. V dalším pracovním listě měly děti připravené věty, v nichž jedno slovo chybělo, bylo však nahrazeno obrázkem. Každý přečetl jednu větu a pojmenoval obrázek, ostatní si dané slovíčko napsali. V každém jsme pak zvýraznili měkkou slabiku, pro jistotu jsem to samé psala i na tabuli.

V dalším pracovním listu se nacházely rozličné obrázky. Děti měly spojit ty, které k sobě patří a vysvětlit proč. Nejprve pracovaly ve dvojicích, pak jsme si jednotlivá zdůvodnění říkali nahlas (např. figurky a kostka -> společenská hra).

Stejně jako s předškoláky jsme si vzali k ruce popletené kartičky a navzájem si vysvětlovali, čím jsou popletené a jak danou situaci napravit.

Nakonec jsme si zahráli ještě hru - tak zvanou Kimovku. Ukázala jsem dětem 10 věcí, společně jsme si je také pojmenovali. Chvíli se na ně děti dívaly a snažily se je zapamatovat. Pak jsem je sklidila a všichni se pustili do zaznamenávání věcí, které byly a stole. Kdo uměl psát, psal, kdo ještě neuměl, kreslil obrázky. Všichni měli osm a více věcí.

Na samotný závěr hodiny jsem ještě zkontrolovala domácí úkoly z minula a zadala nové, k hlubšímu procvičení měkkých slabik.

Maruška