15. 4.

Ahoj všem!
Týden se opět překulil a přišel čas, naučit se něčemu novému.

Nejmenších tento týden přišlo vskutku mnoho, což bylo jedině dobře, moc mě hojná účast potěšila. Skoro už klasicky jsme se protáhli básničkou "Když se tahá za šňůru", kterou už některé děti i umí zpaměti. Jako poslední pohyb v básničce je jízda na koni. Navázali jsme tedy písničkou "Já mám koně" a cválali a skákali po místnosti na koníčcích. Dnes vůbec to byla hodina velmi zpěvná a velmi pohybová. Pustila jsem do pozadí hudební doprovod, aby nám k tomu našemu zpívání a tančení hrál doprovod. A tak jsme předstírali, že "Prší, prší", nebo jsme sedali a lehali na "Travičku zelenou", zase jsme jako Káči utíkaly před kocourem, také nám "spadla pec" a poprvé jsme si dnes zazpívali písničku o "holce modrooké" nebo o tom, co všechno roste "pod naším okýnkem". Když jsme  zrovna netančili po místnosti, tak jsme vyťukávali rytmus do všeho možného i nemožného, protože to jde dětem (i maminkám, samozřejmě) snad ze všeho nejlépe. Moc děkuji právě maminkám, které se do všech tanečků zapojily s námi, byla to parádní hodina!

S předškoláky jsme začali takovou malou hříčkou. Měli za úkol rozeběhnout se po místnosti a pátrat potom,co může mít zelenou, žlutou, červenou...barvu. Taková varianta na hru Čáp ztratil čepičku.
V úkolu dalším jsme pracovali se schovanými obrázky. Každý dostal jeden obrázek, který měl pojmenovat, ovšem nebylo to jen tak! Byly to tzv. dvojité obrázky, dva obrysy věcí, které se překrývají. Děti se tak učí rozvíjet svou prostorovou představivost.

Když jsme si rozklíčovali, co který obrázek skrývá, vrhli jsme se na grafomotorická cvičení. Neustále vídám, jak děti mají špatné návyky, co se držení tužek/pastelek týče, rozhodla jsem se tedy na toto speciálně zaměřit. Čekal nás list plný čar, smyček, koleček, vlnek a jiných tvarů, na nichž si děti procvičovaly držení tužky a základy psaní. Doporučuji podívat se v papírnictví po třístěnných pastelkách a tužkách, které podporují správný úchop psací potřeby.

Od tužek jsme se dále vrhli k pastelkám. Každé dítě dostalo obrázek, vlastně půl obrázek, který bylo potřeba dokreslit a dobarvit podle vzoru. Děti si tak ozkoušely svoji pozornost a dále jsme trénovali držení tužky. I při vybarvování. Všem se podařilo šaška dokreslit podle zadání. Dobrá práce!

Na závěr jsme si zahráli v Čechách velmi oblíbenou hru "Boudičky" (někdy též zvaná "Mrkaná"), v níž se se mísí pohyb a postřeh. V kroužku stojí boudičky a před nimi jsou pejskové. Jedna z boudiček však pejska nemá, a chtěla by jej. Pejskové koukají na prázdnou boudičku, jejich boudičky s rukama za zády koukají na pejskova záda. Prázdná boudička si vybere jednoho pejska, výrazně na něj zamrká a on se pokusí nepozorovaně (a tedy rychle)od své boudičky odskočit k té druhé. Když jeho původní boudička zareaguje rychle a stihne ho plácnout přes záda, musím pejsek zůstat a role se vymění (z boudičky je pejsek a z pejska boudička). Když boudička "zaspí" a pejsek stihne odskočit k jiné, stává se prázdnou boudičkou a láká k sobě jiného pejska. To jsme se nasmáli!

Na školáky dnes čekala pestrá série úkolů. Začali jsme hrou zvanou "Šibenice", kterou jsme minule nedokončili. Procvičovali jsme si tak správnou výslovnost písmenek, což se nám hodilo hned v dalším úkolu. Každý dostal rozstříhané domino. Na jedné půlce bylo písmeno, na druhé obrázek. Co s tím, na to přišly děti záhy: najít obrázek začínající na dané písmeno. Přiložit. Na konci tak zbude písmeno, k němuž zase mají najít příslušný obrázek a tak pořád dokola, až se vyčerpají všechny dominové kartičky. Protože jsme byli jen tři, stala se z úkolu vlastně soutěž. Vyhráli všichni.

I se školáky jsme vyzkoušeli dvojité obrázky, ti jich však dostali více, a také o něco obtížnější. S některými slovy se setkali očividně prvně, ale nevadí, alespoň jsme si rozšířili slovní zásobu.

Nyní nás čekal poměrně obtížný úkol: čtení s porozuměním. V pracovním listu byl krátký text s obrázkem a úkoly pod textem. Nejprve jsme si popsali obrázek. Po té se děti vystřídaly u čtení textu a následně se pokusily vyřešit úkoly, které se k tomu textu vztahovaly. Byl tam výběr z odpovědí, doplňování slov, ale také domalování obrázku podle informací získaných z textu. Ukázalo se, že přečíst text je jedna věc, ale vědět, o čem skutečně čtu, je věc druhá. A tak se nezřídka stalo, že si děti text musely přečíst samy ještě jednou, dvakrát, než potřebné informace získaly.
To, co se mělo do textu doplňovat, také šly děti psát na tabuli, abychom procvičovali správné psaní.

A úkol závěrečný se rovněž psaní dotýkal, trénoval však i paměť. Zahráli jsme si nám již známou kimovku. Každý dostal papír s obrázky. Pojmenovali jsme si je a posléze dostaly děti čas, po který se pokoušely obrázky si zapamatovat. Po té papír otočily a psaly vše, nač si vzpomněly. Opět jsme jednotlivá slova psali také na tabuli, aby byla ověřena nejenom správnost pojmenování obrázků, ale i správnost napsání slov, délka písmen i jednotlivá písmenka.

Těším se na příští týden!
Maruška